28.červen 2024

Mnoho lidských bytostí si myslí, že zákon přitažlivosti je v případě, když si objednají ideálního partnera pro sebe, tak že je přímo postaví ihned i k oltáři, ale tak to nefunguje. Zákon přitažlivosti, Vás spojí s tou osobou a tu osobu s Vámi, ale zbytek je na Vás. Mnoho lidských bytostí říká, že jim zákon přitažlivosti nefunguje, ale přesto když mi o tom vyprávějí, tak jim funguje, jen jsou přesvědčeni, že to má být ale úplně jinak a právě kupříkladu tak, že oni si začnou snít, prožijí u toho jisté pocity a otevřou oči a ten jejich vysněný muž/žena, tak bude stát před nimi nebo že je to vše přenese k oltáři nebo ten jejich sen, že když otevřou oči, tak kupříkladu bude stát jejich nové auto před barákem, ale opravdu tak to nefunguje. Vesmír Vám vytvoří příležitosti nebo k Vám někoho dovede nebo Vás někam dovede a podobně. To ostatní už musíte Vy sami. Mnoho lidských bytostí, jak jsem psala ve včerejším článku, tak raději z nějakého důvodu zůstává u snění, ale i to je potom splněné přání, protože pokud sen odmítáte uvést do reality, něčeho se bojíte, je tam strach, obavy, máte kupříkladu u partnerského vztahu o sobě pochybnosti atd., tak to vše zůstane u snění. A hlavně některé lidské bytosti i velmi rádi pouze sní, je to tam v podstatě pro ně i bezpečné. Oni si velmi dobře uvědomují, že kupříkladu partnerský vztah s vysněnou osobou, kterou milují, je i jistá zodpovědnost, co když to pokazí nebo něco se pokazí, co když jim ona/on odejde, protože je přece tak úžasná a skvělá, co když jí/jeho někdo odláká, kdo bude mít to, co ten člověk nemám atd. Snění je tak daleko bezpečnější i pro některé lidské bytosti a hlavně mají tam naději, ale čas běží a oni to v realitě nemají. Někdy se zase stává, že si někdo objedná opravdu takzvané velké sousto a musí tam mít velkou trpělivost, pracovat na sobě atd. Některé splnění nějakého přání, tak může totiž trvat i řadu let. Někdo nemá takovou trpělivost, ale někdo ano.

Když přijde příležitost a jste k něčemu dovedeni, co jste si přál/a, tak jednejte. Je nutné, aby proběhla nějaká akce.

Pamatuji si na dobu, kdy jsem žila před mnoha lety s jedincem, co vykazoval známky různých poruch osobnosti a já si přála rytíře, prince, který přijde a zachrání mě. Byla jsem velmi mladá, když jsem si to přála a neměla jsem nikoho. Nikde žádné zázemí, oporu. Měla jsem pouze okolo sebe lidské bytosti, které tam dosadil a dosazoval on nebo jeho rodinu. Mé přání vypadalo v počátcích, že se neplní. Žádný rytíř a ani princ nepřicházel. Když jsem dostala svůj první mobilní telefon, který jsem tak hodně chtěla a ani jsem nevěděla z jakého důvodu ho chci a s kým si vlastně budu telefonovat, tak mé telefonní číslo nikdo neměl a tehdy jsem doma uklízela, vařila, jako vždy a najednou ten telefon začal zvonit. Netušila jsem, kdo mi může telefonovat, protože číslo nikdo neměl a moji tehdejší přátelé mobilní telefon nikdo z nich neměl. Byl ve mě i nějaký nepopsatelný strach to zvednout. Takový jiný strach, než jsem znala, ale přemohl mě jistý druh zvědavosti. Když jsem to zvedla, tak do mého ucha se z telefonu ozýval velmi příjemný mužský hlas. Tento hlas byl velice klidný, příjemný, plný naděje, ale byl ten hlas i hlasem vyzrálého člověka. Tento člověk tvrdil, že telefonuje na to správné telefonní číslo a že mě zná. Nechtěl mi říct podrobnosti a ani kde to mé utajené číslo vzal, protože v té době ani internet nebyl. Jeho hlas se tak krásně poslouchal. Byl velmi milý. Říkal od všeho něco. Velmi příjemným způsobem vedl komunikaci a i se vyptával, co mám ráda atd. Zajímal se o mě a to jsem v té době neznala. Postupně mě v tom jednom rozhovoru zval i na večeři. První má reakce byla, že jsem vdaná a že tohle nedělám. Úplně jsem zapomněla na své přání, které jsem měla. Dával mi tolik indicií, že je to i to mé přání, protože mi říkal, že se v tom manželství trápím a že mě to bude postupně ničit nebo mi chcete říct, že jste šťastná povídal dál. Jeho hlas bych mohla poslouchat celé dny, týdny, měsíce a možná i roky. Ten rozhovor byl takový balzám na moje nitro a moji duši. Ten rozhovor trval opravdu velmi dlouho a divila jsem se, že jsem k němu měla i prostor, protože jsem byla neustále hlídaná, tím tehdejším manželem, který vykazoval známky poruch osobnosti a používal na mě i fyzické násilí. Pamatuji si, jak jsem tehdy zapomněla na své přání a byla jsem tyranovi věrná a měla vůči němu velkou oddanost, která mě držela a na to on i velmi sázel. Ten muž měl velkou trpělivost. Jeho hlas byl stále klidný, vyrovnaný a měl vytříbená slova, věty, byla to slova přívětivá, nadějná, ale i s velkou moudrostí. Telefonní rozhovor jsem ukončila já, po několika hodinách komunikace s tím, že mi dal prostor, že pokud si to vše rozmyslím, tak je zde pro mě. Nechápala jsem, co to mělo znamenat, protože jsem na své přání zapomněla. Jeho slova byla tolik hojivá, plné naděje, klidu, harmonie, míru, dobroty, lásky atd., ale vždyť jsem ho vůbec přece neznala. Rozhovor s ním mě vedl i do hlubšího zkoumání sama sebe, do svého rozvoje a prozkoumání svého života i když jsem byla mladá. Nikdy více už nezatelefonoval a ani já, i když jsem bloudila, po tyranovo napadení městem a byla jsem tak sama a zoufalá.

Postupem času mi i takových situací přicházelo bezpočet, ale já toho nedokázala využít, protože jsem na to své přání opravdu zapomněla a vůbec jsem si neuvědomovala, že je to ono, to mé přání. A neuvěřitelně mi bránila i má věrnost a oddanost špatnému člověku. Ta pomoc mi přicházela, ale já si to přece musela odžít a vydržet to.

Když něco vyšlete kupříkladu i ve stavu zoufalství, tak se pokuste si to někam zapsat, protože často to víme, co vyšleme, ale nepřikládáme tomu žádný význam a tím rychleji se ty přání plní, ale zapomeneme na to. V té době jsem osobně ani netušila, že nějaký zákon přitažlivosti existuje.

Život může být i taková jedna velká pohádka, když se té své pohádce života, prostě jen otevřete, pamatujte na to....🌞💕😘🍀😇🌞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024