12.srpen 2024

Můžete žít v partnerském, manželském vztahu, kde již dávno není láska a je tam ba naopak i dá se říci jistý druh nenávisti nebo se ani jeden nemůžete v podstatě vystát nebo jste v takové disharmonii a v takovém nesouladu, že Vás to vnitřně trápí, ale máte strach odejít, ukončit to atd. nebo Vás tam může i něco držet a často se ptáte, zda to máte ukončit. Rozhodnutí, je pouze na Vás a nikdo to nemůže rozhodnout za Vás. 

Co nefunguje a kde již není láska, tak to již fungovat ani nebude a ví to každý z nás. Můžete se snažit, jak chcete, ale i jisté úrovně partnerských vztahů, prostě opravit nejdou. Mnohdy si lidské bytosti myslí či se mylně domnívají, že partnerský/manželský vztah, je jako televize za socialismu a jen se to opraví a funguje to dál. Ano, tyto rodinné vzorce, programy, přesvědčení se předávají dál z generace na generaci. Přeci v minulosti, to tak fungovalo, to si takové lidské bytosti velmi často nalhávají a přitom nevidí hloubku toho všeho. Fungovalo to úplně stejně, jako dnes a to jen s tím rozdílem, že nebyla žádná informovanost. Takže to trápení tam bylo také a jen tam na víc bylo to, co si řeknou lidi atd., tak to musíme nějak doklepat. A to se traduje i dnes. Muselo se trpět a něco přece musíme vydržet a když to nevydržíš kvůli sobě, tak to musíš vydržet kvůli dětem, jak mylná přesvědčení to byla a není to jen tohle, je jich opravdu mnoho a mají je lidé stále.

Když jsem sama začala mít vážné problémy v manželství před mnoha lety, tak moje maminka v té době do toho umírala. Jediné co mi na to v podstatě řekla, tak bylo, že vyndala památeční mísu po její mamince a mé babičce, která byla slepená z mnoha kousků a byla ještě odrátovaná. Nikdy už jí nikdo nepoužíval, ale nechávala se v podstatě z důvodu jistého přesvědčení, že je opravená a všeho bylo v minulosti málo atd. Moje maminka vzala tu mísu a postavila jí přede mnou a vyprávěla mi příběh, té opravené mísy a co bylo důležité a podstatné, tak mi řekla, že takové budu potom mít to manželství, že sice všechno budu slepovat, jako ty kousky slepené na té míse, ale stejně to nebude držet a proto je ještě okolo drát. A ta mísa se nemůže používat a je v podstatě k ničemu, protože skrze ty slepené kousky i po čase to začalo protékat a celkově jí už nikdo nechtěl používat. Byla v podstatě nepoužitelná. Byla jen schovaná z nějakého přesvědčení a strachu, ale nepoužitelná. Nesplnila nic z toho, co se po míse očekává a předpokládá. Nikdy mi moje maminka neřekla, odejdi z toho manželství ani zůstaň tam. Nikdy tohle rozhodnutí nevzala na sebe, ale sdělila mi dostatek toho, abych se s tím časem sama popasovala. Tehdy jsem neměla kam odejít a ovládal mě i velký strach.

Mnoho lidských bytostí, má strach odejít ze vztahů, které nefungují a raději se trápí a nebo v podstatě uzavřou svá srdce, stávají se chladní a v podstatě jsou na této úrovni uzavření. I když mají ty možnosti nebo jim přijdou atd., tak v tom zůstávají a trpí. "Zvyknou" si takto žít, ale uvnitř sebe se trápí. 

Jedna žena mi vyprávěla svůj příběh, že si zvykla a přitom měla oči plné slz, které se jí při vyprávění derou z očí. Nezvykla si, to jen si myslí, že si zvykla. Chtěla by žít jinak, ale nemůže, myslí si, že nemůže. Děti má dospělé, je finančně stabilní a přesto si myslí, že musí trpět, doklepat to atd., což se podepisuje i na jejím zdravotním stavu.

Často se lidské bytosti, tak drží v nefunkčních vztazích i opravdu z různých důvodů a je jich mnoho. Nejčastější jsou, že se bojí, že zůstanou sami, ale oni už sami jsou dávno, to jen jistý klam, iluze, je v tom drží, že nemají prázdný byt nebo dům, že tam někde někdo je. Už nevěří na lásku a ani nejsou otevřeni vnitřně tomu, že by je láska mohla potkat a už vůbec nevěří souladu a kompatibilitě mezi dvěma lidskými bytostmi. 

Není to tak dlouho, co jsem jela delší cestu autobusem. Sice kapalo z klimatizace a já si musela přesednout, ale ten zážitek byl úžasný. Dva muži sedící vedle mě a když jsem byla nucena si přesednout, tak jsem na ně i skvěle viděla i oni na mě. Jeden z těch mužů si dělal legrácky, protože i na něho kapalo, ale on si nepřesedl, později se kapání minimalizovalo. Jejich společná komunikace byla opravdu velmi hlasitá a nikoho jiného nebylo v autobuse slyšet, jen je dva. Jak ve svém životě vím, tak nic není náhoda a ani to, že jsem si musela přesednout a že jsem šla do toho to autobusu, když jsem měla na výběr ze sedmi autobusů. Jejich komunikace byla v naprostém souladu a bylo až neuvěřitelné, jaké mohou lidské bytosti vytvářet soulady v komunikaci. Jejich soulad byl naprosto skvělý. Energie, která tam byla, která se šířila z nich, tak byla pro mě úplným balzámem. Sice to byla oblast pracovní, ale ten jejich soulad byl neuvěřitelný. Je to jistý přesun z reality nesouladu, konfliktu, do reality souladu. Není to o ústupku, podřizování, nařizování, dokazování atd., ale je to o vzájemném souladu, že mají ti dva lidé podobné pohledy, názory, vidění, cítění, vnímání mají stejný zájem, cíl atd. A hlavně jsou tým. Tam kde v něčem není soulad a nemají to stejné, tak hledají, úžasně komunikují a dojdou ke společnému řešení. Pracovní oblasti bývají mnohdy o konfliktu, ale i o nařizování, přizpůsobení se a pokud jste podřízené pozici, tak musíte poslouchat atd., ale tady to bylo jinak. A ještě mezi nimi byl věkový rozdíl. Byl to až neuvěřitelný soulad, kompatibilita, harmonie, spokojenost atd. Kdybych nemusela vystupovat, tak si ten jejich soulad ještě užiji dál a vůbec se mi vystupovat nechtělo, ale musela jsem. Už jsem byla doma. 

Nevěříte na soulad!? Tak věřte, protože existuje a odstraňujte vše ve Vašem životě, co v souladu není, protože i soulad/kompatibilita mezi lidskými bytostmi, je velmi důležitá a podstatná, protože díky tomu, je náš život snadnější, jsme zdravější, šťastnější, máme a můžeme daleko více, než v disharmonii, konfliktu, nesouladu, nelásce atd., tak na to nezapomínejte....🌞😘🍀💞🍀😘🌞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024