Láska z autobusu 

Osudové okamžiky, setkání, seznámení, tak na ty se nikdy nemůžete připravit, protože přicházejí opravdu když to nejméně čekáte a je pouze na Vás, jak s tÍm naložíte, jak se k tomu postavíte a zda pro to máte otevřenou náruč.
Pokud jste otevřeni i v podstatě zákonu přitažlivosti nebo i takzvanému osudu nebo celkově tomu skvělému, co život pro Vás má připravené, tak Vám to také přichází.
Není to tak dlouho, když jsem si žádala, zda jsem otevřená tomu skvělému, co mi Život může nabídnout, protože si připadám uzavřená v některých oblastech svého života a nějak jsem s tím nemohla ani hnout. Co potřebuji vědět a jsem na to připravená, že mě to neodrovná, tak mi také odpověď přijde. 
A tak si nastoupím v podstatě i v té chvíli nevědomě, co se tam bude dít a co uvidím, ucítím i do jednoho MHD, jak jinak, než ve velkém městě, kde je nepřeberné množství možností a všeho dostatek a na co si pomyslíte, tak to může být velmi rychle naplněno, protože jak jinak i Vám to bude ukázáno, než na jiných lidských bytostech a v tom proudu života, aby jste nejlépe pochopil/a, co máte uvnitř sebe a co Vám kupříkladu v něčem bránilo to i přijmout či přijímat. 
Nejdříve zajisté musí upoutat Vaší pozornost. Takže na jedné zastávce nastoupil muž. Nijak nebyl výrazný, ale v podstatě měl v sobě jisté charisma, které mi něco připomínalo a velký nákup, takže mnoho tašek. Tento autobus se plnil a plnil lidmi až na to, že byl víkend, tak opravdu hodně. Byl opravdu extrémně přeplněný i na víkend a na to, že to jede v pravidelných intervalech. Do toho přeplněného autobusu městské hromadné dopravy, tak na jedné zastávce přistoupila žena. Nebylo by na tom nic divného, protože do autobusu nastupovalo mnoho lidí, jak mužů, tak žen i dětí. Ale tato žena s tímto mužem měl každý z nich upoutat mojí pozornost. Bylo asi tak 32 stupňů a to ve stínu, ale tato žena měla i jako by černou šálu okolo krku a byla celá zpocená. Její šedé a dobře padnoucí šaty, ve kterých se cítila dobře a vyzařovala to vše i ven a do éteru mezi nás, tak to, mě nemohlo nechat v mém nějakém přemýšlení a snění, ale potom jsem opět upadla do svých myšlenek, protože jsem v sobě něco řešila a tam je to pro mě i takové rozjímání. Jenže ty nahoře to nevzdávají a tak tato žena se neměla v tom přeplněném autobusu, kde chytit. Několikrát na mě padala a nebo se musela držet sedačky, ale držela se podivně zespodu, protože z vrchu tam bylo obsazeno se držet. Byl to zajímavý konstrukt, který mě opravdu probral a tak jsem věděla, že se mám dívat, vnímat a netušila jsem na co. Když mě to vše probralo a já byla v plné pozornosti, tak to pro mě vše začalo. Ten muž nějak z ničeho nic stál vedle té ženy a díval se na tu ženu, jako na krásný obrázek, ze kterého nemohl spustit oči a i před tím ji viděl, ale nedíval se na ní takto, ale až potom. Ta žena měla sluneční brýle, které jsou dole světlejší a nahoře tmavší a tak i její oči, tak jsou v podstatě vidět. Občas se na toho muže podívala také. Už nepadala a já jsem věděla, že tohle i je něco přímo pro mě a je to nějaký i poznatek. Najednou se trošku na jedné zastávce uvolnil autobus a ta žena se mohla hýbat. Najednou sundala z krku jako by to, co vypadalo jako šála a pokoušela se to nasadit na ruce. Začala jednou rukou a navlékla si v podstatě rukáv a ten druhý rukáv ji nešel a ten muž nemeškal, protože se na ní neustále v tu chvíli díval, jako na krásný obrázek, tak si položil tašky a okamžitě, jako by k ní patřil jí pomáhal s tím druhým rukávem jí to nasadit a kdo to nevěděl, tak by si myslel, že s ní přišel, že je to její muž, protože od té chvíle, tam mezi nimi byla energie, jako by se znal každý z nich opravdu dlouhou dobu a přitom to jsou dva cestující, kteří se neznají, ale ten jejich soulad, který tam byl, tak neuvěřitelný a krásný pro mě jej vnímat a hlavně oba tomu jsou otevření. On se jí začal ptát, zda jí je zima a ona mu odpověděla velmi hlasitě a takový pro mě i povědomí smích, že je tam klimatizace a že si tohle bere, když ví, že pojede autobusem, takže jí to přikryje ruce, kousek krku ze zadu a i nad lopatkami, kde prý je nejvíce zpocená. Jejich konverzace probíhala harmonicky a v souladu dál. Vznikla tam taková krásná atmosféra, že i ten kdo se mračil, tak se začal usmívat. Autobus se ještě o kousek uvolnil a on jí pustil sednout tam, kde stál a ona se posadila a on se mohl posadit jinam, ale zůstal tam stát stále u ní a díval se na tu ženu i stále stejným způsobem. Jejich konverzace byla opravdu velmi harmonická a bylo cítit, že jsou na správném místě a i ve správný čas, ale i jdou naproti jeden druhému a jsou otevřeni tomu seznámení. Na jedné zastávce čistou "náhodou" vystupuje muž i ta žena, ale i já. Vystupují a drží se stále u mě. Neustále se nerozdělují a ba naopak se k sobě tisknou a jdou vedle sebe, jako když k sobě patří i od nepaměti. Když v tu chvíli ji ten muž pozve na kávu a ona to přijímá s radostí, jejich komunikace je stále plná harmonie a mají stále si i co povídat a tehdy se ode mě odpojí a přecházejí na druhou stranu.
Po nějaké době jsem opět jela městskou hromadnou dopravou a tato žena shodou okolností nastoupila a posadila se ke mně. Ihned jsem jí poznala, že je to ona, ale byla taková jiná a celkově její energie byla jiná. Bylo z ní cítit, že je šťastná, spokojená, usmívala se atd. A najednou slyším, zda se mě může na něco zeptat. Odpověděla jsem, že ano a tak se mě zeptala, kde jsem sehnala ten krásný červený lak na nehty, že takový shání a tak přes lak na nehty, se rozvinula naše komunikace a vždy se mi lidé svěřují a probírají se mnou různé věci a tato žena mi začala vyprávět příběh lásky. Bylo úžasné, že s tou ženou máme toho tolik společného, protože hovořila i o zákonu přitažlivosti, spřízněnosti dvou lidí, o lásce, přání atd. V ten moment jsem věděla, že mi konečně do mého života přicházejí ty správní lidé, kteří mi budou jistým zrcadlením a jsou i v jistém souladu s mým nitrem, mojí duši, srdcem a tím kým jsem já sama a jaká jsem a také že už končí cyklus a nebudu muset růst přes krutost a bolest, ale skrze své srdce a lásku. 
Nejlepší a nejúžasnější na tom bylo, že si to vše ta žena uvědomovala a dokázala svůj příběh vyprávět, tak jak já jsem to tehdy mezi nimi vnímala, takže pro mě to byla i zpětná vazba za kterou jsem neuvěřitelným způsobem vděčná. Jsou to lidé, kteří jsou v jistém souladu a oba vnímají, že je spojil "osud' a v tom čem nejsou v souladu, tak se vzájemným způsobem doplňují. Něco takového, tak je i výjimečné a přichází to mnohdy lidským bytostem i jen jednou za jejich život. Ano, je to "osudové" spojení dvou lidí, kdy už mnoho lidí v tohle přestalo věřit, protože jsou přehlcení problémy, starostmi atd. Jejich rozhodování je i pouze hlavou, ale hlavou, rozumem, je tohle nepochopitelné, to lze pochopit pouze srdcem a nikdy hlavou a rozumem, ten tam potom stojí v cestě, protože rozum má velmi často neoprávněný strach a obavy a brání nám v tom. Nejlepší, je propojit logickou mysl se svým srdcem. Být si vědom toho, co cítíme a také pocitů a co uvnitř chceme, kdo jsme atd., protože i pod tvrdou, drsnou takzvanou skořápkou se může ukrývat i velká část romantického ducha. 
Každý si přeje v hloubce svého srdce téměř to samé a to žít lásku a něco krásného. A když to mohou lidé žít, tak se to popírá, potlačuje se to, neprojevuje se to nebo tomu jsou lidé uzavření a když je něco skvělého potká a oni něco vnímají, cítí atd., tak to raději opravdu potlačují, než aby to bylo plně vyjádřeno a prožíváno s tím druhým člověkem a pak se divíme, že žijeme v přežitých nefunkčních vztazích, kde není už nic či že jsou lidé sami nebo že k nim nic takového nepřichází a že na to čekají atd., ale ono to přichází a je to opravdu o tom, zda jste tomu otevřeni a chcete se vrhnout i do víru Vašeho života, který je pro Vás připraven a mnohdy i na základě Vašeho vnitřního přání, ať vědomého nebo nevědomého a stačí to jen přijmout a když přijde ta příležitost, tak se jí otevřít a žít to.
Mnoho lidských bytostí, tak chce žít a prožívat lásku, ale nejsou tomu otevřeni. Mnohdy si vyprávíme, jak něco k někomu cítíme a jak to vše vnímáme, jak jsme snad zamilovaní či že to je mystické, že cítíme tu spřízněnost a chceme s tím člověkem být a prožívat, zažívat atd., ale mnohdy to ani ten dotyčný člověk vůbec neví. Mnohdy ani ten člověk neví, jak nám na tom člověku záleží atd.
Takže se otevírejte a přiznávejte si své city, sympatie, lásku atd. A i pocity, které s nějakým člověkem prožíváte, kdy Vám je dobře, skvěle atd. 
To že se někde trápime, tak je opravdu v tom uzavření se tomu nebo té lásce, tomu přání atd. A naplno do toho musí jít obě ty lidské bytosti s jistou touhou, vášní, ale i vírou a odevzdáním se jeden druhému naplno, musí si jít v podstatě v té příležitosti naproti a věřte, že tohle nepřichází každý den, ale je to výjimečné a když to necháte protéct takzvaně mezi prsty, tak už se to nikdy nemusí opakovat, tak na to vždy pamatujte...🌞💕🍀💕🥰😘🌞
Autor článku: Kristýna Brejchová 2024