Včera si jdu koupit jízdenku na vlak a u jedné zavřené pokladny stojí muž, který když jsem tam s dětmi vešla, tak zvláštně se na mě upřeně díval. Ukazoval mi, že můžu jít a říkal, že nečeká ve zmatené frontě. Koupím si jízdenku a mezi tím ten muž v tichosti odešel. V hale si sedneme na lavičku a sedíme chvilku. Ohlašují opoždění našeho vlaku a v té chvíli přichází ten muž.

Pozdravil nás a říká mi, zda se mi může na něco zeptat, předpokládala jsem, že se chce zeptat i na něco ohledně vlaků, takže jsem mu řekla, že ano, co potřebuje vědět. Ten muž se nejdříve na mě upřeně díval a stále říkal, že neví, jak se má zeptat. Nějak jsem nechápala o co vlastně tedy jde. Víte, já nevím, jak to mám říct, jak to mám správně říct, opakoval. Neustále se mi díval upřeně nehnutě i do očí. Poté se podíval upřeně na holky a díval se na každou zvlášť. A vrátil se pohledem ke mně, kde se mi opět upřeně díval do očí. Opět opakoval, že vůbec neví, jak to má říct a že i holky se na něho upřeně dívají. Neustále říkal, že přemýšlí, jak to řekne. To už jsem opravdu přestala chápat pointu, ale je silný úplněk, takže se dějí různé věci. V té chvíli se podíval zase na holky a zpět na mě a začal nám říkat " Víte holky, existují lidi, který jsou hodně zlý, to říkal nám všem a v tom se vrátil pouze ke mně očima a začal říkat opět, že neví, jak to má říct. Najednou se hluboce zadíval do mých očí a jak nějaký prorok mi řekl "Vy, nemáte žádného manžela", tak to už jsem opravdu nechápala, co to má znamenat a zeptala jsem se ho, jak to může vědět a on se na mě jen hluboce díval a řekl "vím to...Vy, nemáte žádného manžela. Opakoval to i jako gramofonová deska. Hm, říkala jsem si, to je velmi zajímavé sdělení. Neuvěřitelným způsobem mi z něho neuvěřitelně nějak hezkým způsobem mrazilo. Co mi tím asi chce říct i při tak silném úplňku, naskočilo mi i v myšlenkách nekontrolovaně. A v té chvíli se mi zeptal, zda kouřím cigarety. Má odpověď byla ne. Popřál krásný večer a zmizel, tak jak se objevil. Byl to takový zvláštní elegán v obleku. Sedělo tam plno lidí okolo a náš rozhovor každý z nich sledoval a hltal. Bylo to jako v nějakém divadelním představení, kde jsem s ním měla hlavní roli a oni diváci. Když odcházel, tak každý ten člověk, se na mě usmíval, tak vstřícně, láskyplným způsobem a můj pocit byl, jak kdybych je všechny znala a byla doma. Nepopsatelný pocit. V té chvíli přišla žena, která držela velký pugét červených růží. Upoutal mě, jak velký a krásný byl. Ta žena se postavila vedle lavičky, kde jsem seděla. Opět se mi začala dívat upřeně do očí. Chtěla jsem jí říct, že má nádherné růže, ale v tom se žena otočila a šla ke koši, kde začala vyndavat růže 🌹. Vytáhla tři růže a začala odstraňovat z nich trny. Svázala je nějakou stužkou, která byla na tom pugétu. Znova se vrátila k lahvičce a dala mi ty tři růže 🌹, tady máte pro štěstí a ihned odešla. V té chvíli už byl ohlášen náš vlak, že přijede na kolej číslo atd. Vyšla jsem chvilku i po té ženě, ale už ji nikde neviděla. 

V minulosti jsem měla možnost s cizími lidmi i prožívat takové malé zázraky a krásné zážitky, prožitky a zkušenosti. Pak se to na nějakou dobu úplně vytratilo a asi jsem zase na své správné životní cestě...🌹🌞💞

Wau, krásný úplňkový večer, tak přeji všem...🌹🌞💞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024