Čekání na lásku 

Velmi často se stává, že lidské bytosti čekají na druhého člověka až... 

Z jejich strany je láska, milují toho člověka a čekají až ten člověk si to srovná, až ten člověk ledacos si uvědomí, zvědomí, odstraní, pochopí, otevře své srdce, začne se rozhodovat svým srdcem, půjde za svojí láskou a hlasem svého srdce a mnoho dalšího, ale mnohdy některé lidské bytosti čekají mnoho let a někdy i desítky let. Jenže ono tam nedochází k žádnému posunu v realitě. V realitě se nic neděje. Není tam žádný posun. Mnohdy lidé i čekají, jako v čekárně a roky běží velmi často dál a neúprosně.

Bývají případy lidských bytostí, že pro bližším zkoumání sebe a celkově ve své upřímnosti a v pravdě sami k sobě i přijdou velmi často na to, že jim samotným to takto vlastně vyhovuje a v hloubce sebe a uvnitř sebe mají často oni sami strach z lásky a tak raději se poukáže na toho druhého, že ten druhý to nemá ještě srovnané a ten druhý se nerozhoduje srdcem a mnoho dalšího. 

Mnohdy ten druhý, pokud je tam vzájemná láska, tak je naším vlastním zrcadlem, což znamená, že to, co vidíme u toho milovaného člověka, že není v srdci a že má strach, obavy atd., tak tohle je i naším tématem. Společná láska a propojenost, je i vzájemným zrcadlem. Někdy bývá jednodušší si ukázat na toho druhého člověka, který to tedy ještě nemá srovnané a otevřené srdce atd., ale mnohdy to, co vnímáte u druhého, tak je i tématem Vaším. Někdy se lidé milované osoby, ke které cítí lásku i vzdají a to z důvodu strachu a z obav, že to nevyjde. Tolik mají strach z předchozích bolestných událostí a zkušeností, mají strach ze zklamání a z toho, že by to nemuselo vyjít a to by pro ně bylo opravdu i při té jejich negativní představě, kterou si představují, opravdu zničující, takže se raději své lásky, milované osoby vzdají a žijí pouze v imaginárním světě i svých představ a snů, o té osobě, kterou milují. Žijí si pouze svůj sen, přání a to v podstatě imaginárním způsobem. Mají i strach, že i o tu milovanou osobu jakkoliv přijdou a je pro ně v podstatě lepším způsobem s tou osobou nebýt, protože tak je tam stále jejich neustálá naděje a v podstatě milují způsobem i v jisté úrovni platonicky. Mají strach, obavy jít a převést to vše do reality. Jenže tyto lidské bytosti si neuvědomují, že stejně přijde den, kdy o tuto naději přijdou, protože jeden z nich odejde z tohoto světa. Někteří z nich se modlí, ať odejdou dříve, než ta jejich v podstatě velká láska, kterou mohou opravdu hluboce milovat i velkou část jejich života nebo celý jejich život. Někteří dokonce věří, že se sejdou v dalším životě a tam teprve budou mít odvahu jejich lásku naplnit v realitě. Co není nyní, tak nikdy ani nebude a to, co neuděláte nyní, tak neuděláte nikdy.

Když se dva lidé milují, tak určitě není důvod na nic čekat, protože mohou jít společnou cestou a při tom si uvědomovat, protože v podstatě jsou si i jistým způsobem zrcadlem. Co má jeden, tak velmi často má i ten druhý. Pokud je tam obava a strach, tak je to jejich společné téma a to je právě o tom žít v pravdě, upřímnosti a otevřenosti, ale i celkově o otevřené vzájemné komunikaci. Jejich společná láska, je i jejich jistou niternou výživou a celkově i právě díky jejich vzájemné společné lásce, tak dokážou společně zdolávat i jisté vnitřní i vnější překážky, které mohou nastat. 

Lásku, tak není možné odkládat do budoucna, protože když není v realitě v přítomnosti, tak nikdy nebude ani v budoucnosti, protože naše budoucnost, je tvořena v přítomnosti. To co žijeme i pro nás potom v budoucnosti, tak je tvořené a odrazem opět jen v minulosti, která v té době byla pouze a jen naše přítomnost. Pokud něco odkládáme i do budoucnosti a není to v přítomnosti a neuděláme nic v přítomnosti, nevytvoříme to, tak to nikdy nebude ani v naší budoucnosti. Jediné, co vždy máme, tak je přítomnost. 

Velmi často i mě toto vědomí vedlo k tomu, že chci něco ihned, ale to společnost odsuzuje. A v podstatě nám je vštěpováno, že se musíme učit trpělivosti, když jsem byla trpělivá, tak jsem pouze trpěla a nic jiného mi trpělivost nepřinesla. Vždy jsem věděla uvnitř sebe, že co není nyní, tak nikdy už nebude. Ano, někdy se něco nepovede podle představ a někdy přítomnosti nedokážeme plně využít. A ano, někdy může přijít znova nová příležitost, která je daleko lepší, než ta původní, ale nevyplatí se na to spoléhat, protože to není pravidlem. Čeho nevyužijete v přítomnosti, tak už se v podstatě nikdy neopakuje a to je mnohdy i důvod, kdy lidé velmi často litují, protože velmi dobře vnitřně vědí, že nevyužijí tu onu přítomnost plně a ono už se to nikdy nevrátí. 

V případě, že vnímáte něco podstatného u druhého člověka, ke kterému cítíte lásku a tato láska je vzájemnou, tak se podívejte i sami do sebe, protože tam můžete najít příčiny, které vidíte i toho druhého milovaného člověka z jakého důvodu nemůžete být kupříkladu spolu. Možná i Vy nosíte to, co vnímáte u toho druhého člověka, což může být strach z lásky, strach a negativní obavy, že to nevyjde nebo že o toho člověka jakkoliv přijdete a je pro Vás bezpečnější raději s tím člověkem nebýt a mnoho dalšího, co Vám může bránit být spolu. 

Myslete na to, že pokud je to láska vzájemná, tak je tam propojení mezi Vámi a to, co vnímáte i toho člověka, tak mnohdy máte i Vy sami uvnitř sebe, jen si to neuvědomujete, protože mnohdy si lidé myslí, že oni tohle mají zpracované, že tohle se jich už netýká a že to je "problém", který si musí vyřešit ten druhý, ale mnohdy nedochází k žádnému posunu a tak se lidé sami přesvědčují o tom, že to ten druhý ještě nepochopil, neuvědomil si to, nezvědomil atd. Co je součástí toho člověka, ke kterému cítíte lásku a je to vzájemným způsobem, tak je součástí i Vás samotných a to je důvod z jakého nedochází k žádnému posunu v realitě. Když to pořešíte uvnitř sebe i Vy, tak velmi často dochází i k posunu v realitě, tak na to pamatujte...🌞💞🍀😘💞🌞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024