Pravá láska, tak nezná čas ani prostor 

Někdy se stává lidským bytostem, že někoho poznají, potkají a kupříkladu nějakou chvíli se vzájemným způsobem ovlivňují, předávají si to, co je mezi nimi v tu chvíli možné, působí vzájemným způsobem i na sebe a ty dvě lidské bytosti, tak může zasáhnout něco hlubšího. Mohou vůči sobě vzájemným způsobem něco pocítit, jen každý z nich dělá jako i že nic. Ani jeden nic tomu druhému neřekne. Nic si ohledně svých citů nebo toho i jak to vnímají nikdy nic nesdělí. Jejich cesty se rozejdou. Každý z nich si jde svým vlastním životem, ale už od té doby i toho jejich prvního setkání, je vše, ale úplně jinak. Jejich život, je od té doby jiný. Pokud se potýkají i ve svém životě s něčím, co je pro ně velmi těžké k zvládnutí, tak vždy pomyslí jeden na druhého. Mohou se tyto dvě lidské bytosti i v těžkých chvílích, v jejich myslích a myšlenkách mentálně neuvěřitelným způsobem podpořit a podržet. Někdy jen pouhá myšlenka i na toho druhého člověka, je v době, kdy je dostene někdo i do velmi nízkých vibrací, tak velmi povznášející. Když si tyto dvě lidské bytosti uvědomí pravdu, tak mohou přijít na zjištění, že ve svých myšlenkách žijí spolu. Myslí na sebe, tak silným způsobem, že opravdu mohou přijít na fakt, že sice spolu nejsou v jejich realitě, ale že spolu žijí, ve svých myšlenkách a v mentální, neviditelné úrovni. Můžou jednoho dne přijít na to, že každou těžkou situaci zvládl každý z nich i právě tím jejich hlubokým propojením. Stačilo jeden na druhého pomyslet a bylo lépe, šlo vše lépe nebo to vše bylo snesitelnější. Tyto dvě lidské bytosti mohou přijít na to, když jsou otevřeni pravdě a přijde ten správný čas, že i když spolu nežijí v realitě, tak v podstatě spolu žijí v jejich myšlenkách a v jisté jiné úrovni a rovině. 

I když se snažíte na toho člověka zapomenout, tak to prostě nejde. Už, už máte pocit, že můžete žít v realitě svůj život a v reálu, ale něco Vyššího zařídí, že Vám to zase pěkně připomene. I když se to snažíte v sobě uvnitř popřít, tak Vás to stejně vždy plně dožene. Jindy se pokoušíte žít v realitě a pouze v realitě, ale dostanete takový negativní, toxický úder a k tomu ještě Vám něco Vyššího opět i dá připomenutí, že se chcete přece navrátit v myšlenkách k té osobě zpět. 

Může to z počátku být velmi nepochopitelné i pro ty lidské bytosti nebo pro některou z nich. Pochopení může přijít opravdu až za nějaký čas, když se ta lidská bytost i každá z nich ohlédne zpět a uvidí jasně, že kam se celou tu dobu nachyloval/a, kam směřovala jejich mysl i v těžkých a krušných chvílích, kde byla jejich mysl a pozornost, když se jim něco podařilo a nebo když někdo z nich pocítil pocit štěstí a radosti. Kde byla jejich mysl a pozornost i před usnutím či co je brzo ráno probouzelo. Mnohdy když někdo z nich šel i na úplné dno, tak ten druhý mohl vstoupit i do jeho snu v noci, když spal a ráno se situace mohla zdát snesitelnější, řešitelná či se dala lépe přečkat. Možná když někdo z nich onemocněl a měl o sebe strach, tak první na koho pomyslel, tak byl ten druhý a ta situace, se v dobrém i nakonec vyřešila.

I když spolu tyto dvě lidské bytosti fyzicky a v realitě nežijí, tak je spojuje něco tolik hlubokého, že spolu žijí, ve svých myšlenkách a v jistých úrovních. Je velmi obtížné, aby si to některý z nich uvědomil. Jejich cesty se mohou v nějakou dobu i v minulosti rozdělit a to z důvodu prožití ještě nějakých i pro ně důležitých zkušeností, informací, poučení, ale i pro vzájemné pochopení jeden druhého, protože jejich zkušenosti, prožitky a zážitky, se ve chvíli potkání mohou naprosto lišit. I když se rozdělují takové lidské bytosti fyzickým způsobem a v realitě, tak v myšlenkách a v jiných úrovních si jsou spolu neustále oporou, podporou, naději a vírou. A v podstatě spolu žijí v jiné úrovni... Možná tohle je i ta pravá láska...🌞💕🍀💌😘🍀💕🌞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024