Je to láska, nebo jen hra? Jak rozpoznat rozdíl mezi opravdovým citem a manipulací

Když se člověk setká s někým, kdo v něm probouzí silné emoce, touhu, očekávání, pomoc a radost, snadno uvěří, že jde o lásku nebo alespoň o zamilovanost. Jenže mezi skutečnou láskou a hrou, která se za ni může skrývat, je obrovský rozdíl. Je rozdíl mezi čistým proudem srdce a strategií, kterou někdo používá k tomu, aby měl nad druhým moc nebo aby si potvrdil vlastní hodnotu.

Opravdová zamilovanost a láska se vyznačuje tím, že je v ní přítomna stálost, pravdivost a péče. Když někdo se zamiluje, nepotřebuje manipulovat tím, že slibuje podporu a pak ji záměrně odepře, aby druhého udržel v nejistotě. Nepotřebuje zmizet, ignorovat a zároveň se tvářit, že mu na člověku i jako záleží. Láska i zamilovanost, která k lásce neoddělitelnou měrou patří, tak je proud, který je v činech i slovech v souladu, nepůsobí rozporuplně. Člověk, který miluje, touží být nablízku nejen v okamžicích radosti a lehkosti či v době profitu, užitku z druhého, ale i ve chvílích bolesti a slabosti. Podpora není nástrojem k ovládání, ale přirozeným projevem zamilování a srdce.

Naopak hra se projevuje střídáním zájmu a nezájmu. Jeden den se člověk tváří, že mu na Vás nesmírně záleží, vytváří iluzi bezpečí a blízkosti, ale druhý den se stáhne, přestane reagovat, přinese chlad a ignoraci. Hra je plná protikladů a slova znějí sladce, ale činy jsou prázdné. Vzniká tak vnitřní rozpor, který je velmi zraňující. Člověk, který tuto hru přijímá, začíná hledat chybu v sobě, snaží se víc snažit, víc dokazovat svou lásku, jen aby znovu dostal tu chvíli pozornosti, která byla předtím darována. Tak se vytváří nerovnováha, závislost a pocit nedostatečnosti.

Skutečné zamilování není hra. I když může být emotivní a plné nejistoty, je v něm přirozený zájem, touha sdílet a radost z kontaktu. Pokud je člověk skutečně zamilovaný, neusiluje o to, aby toho druhého mučil svou nepřítomností, ale i nebude sobecky jednat. Chce pro toho i do koho je zamilovaný to nejlepší a nikoliv, že chce nějak ho využít či že má myšlenky na to, že druhého chce oklamat nebo nějak takzvaně oblafnout. Nevyužívá jeho citů jako páky k tomu, aby si dokazoval vlastní hodnotu či měnil člověka a už vůbec zamilovaný člověk nechce měnit člověka k nějaké poslušnosti a aby ztratil či odložil ochranu a obranu sebe, když je to potřeba a pohybuje se mezi lidmi i u kterých se musí chránit, bránit a mít pevně nastavené hranice. Zamilovaný člověk či tomu komu na Vás alespoň záleží Vás bude v tomto podporovat, protože Vaše bezpečí i je pro něho nejdůležitější. Zamilovanost je stav otevřenosti, někdy i zranitelnosti, kdy srdce volá po spojení. Kdo skutečně se zamiloval či miluje, tak nebude používat lež, klam nebo únik jako prostředek ke kontrole.

Je proto důležité naučit se rozpoznávat rozdíl. Hra přináší více bolesti, než radosti. Jejím výsledkem je zmatek, pocit nedostatečnosti, druhý člověk Vás nutí si vytvářet domněnky a domýšlet si nebo vytváří hádanky záměrně, ať hledáte pravdu. Mnohdy je to o neustálém čekání na to, až ten druhý zase projeví zájem. Láska a vzájemné zamilovaní přináší naopak klid, pocit, že jsme přijímáni, že nám někdo stojí po boku, že je nám oporou, podporou, že nemusíme dokazovat svou hodnotu a nemusíme dokazovat vůbec nic. Láska a ani zamilovanost není dokonalá, ale je opravdová, pravdivá.

Lidé, kteří používají hru místo lásky, často sami bojují se strachem z opravdové blízkosti. Mohou se obávat, že pokud budou příliš otevření, ztratí moc nebo budou zranitelní. A proto si vytvářejí strategie, v nichž dávají a odebírají, slibují a popírají, přibližují se a vzápětí mizí. Je to způsob, jak udržet kontrolu, aniž by se skutečně odevzdali tomu člověku či se toho člověka vzdali. Jenže pro druhého to znamená bolest a zmatení. 

Jiní hrají hry zamilovanosti k nějakému ovládání či Vás chtějí dostat i tam, kde Vás chtějí mít či aby Vás ten člověk změnil a to ve prospěch nějaké komunity, toho člověka vlastnímu prospěchu a mnohdy i přepnul do pozitivního stavu přežití. Někdo má rád druhé lidi ve falešném já, když je o chvále, vděčnosti, snadné manipulaci, kdy druzí můžou cokoliv a i překračovat hranice a podobně. 

Pokud člověk hledá odpověď na otázku, zda to, co prožívá, je láska či zamilovanost, tak zajisté z Vaší strany může jít o zamilovanost, ale můžete se podívat na jednoduchý ukazatel, zda je to oboustranné a to zda se cítíte v přítomnosti toho druhého více svobodný, otevřený, přijatý, ale můžete být sami sebou nebo naopak více nejistý, závislý a zrazený či musíte hrát nějaké Vaše pozitivní já či jak si Vás ten člověk přeje mít? Láska a zamilovat posiluje a otevírá, hra oslabuje a svazuje.

Proto je třeba nebát se přiznat si pravdu, i když někdy pravda bolí. Pokud slova a činy nejsou v souladu, pokud podpora a blízkost jsou podmíněné a mění se v nástroje manipulace, pak to není zamilování a láska nebo že tomu člověku na Vás záleží, ale hra. A není důstojné obětovat svou vlastní hodnotu jen proto, abychom se mohli udržet v něčí blízkosti. Láska a zamilovanost, která je skutečná, nepotřebuje dokazování, netrestá mlčením a neodchází v okamžiku, kdy ji nejvíce potřebujete.

Ten, kdo je zamilovaný a miluje nebo už jen ten komu pouze na Vás záleží, se ukáže v činech, v přítomnosti, v pravdivosti a v tom, že jeho slova mají váhu. Hra se pozná podle opaku a to podle prázdných slibů, podle úniků a podle zraňující rozporuplnosti, vytváření domněnek a hádanek. A člověk, který dokáže rozeznat rozdíl, má šanci vystoupit z bludného kruhu iluze a otevřít se tomu, co je skutečné i když musí u člověka opadnout jeho vlastní zamilovanost i do takového typu člověka, neboť dříve nevystoupíte. Láska existuje, ale ne tam, kde je zneužívána k moci, manipulaci, poslušnosti atd.

Člověk, který opravdu je zamilovaný, miluje či mu na Vás alespoň jen záleží, tak nemá potřebu druhého mučit nedostatkem pozornosti, nepřítomností nebo nedostatkem podpory, opory. Nehraje si na to, že dnes je tady a zítra zmizí, aby posílil napětí. Nepřipravuje druhému bolest, jen aby si ověřil, jak moc o něj stojí. Pokud se někdo chová tímto způsobem, je to znak vnitřní nezralosti nebo strachu z opravdového závazku, který by láska přinesla a možná nikdy nemiloval. 

Může to být i záměrná manipulace a to tedy úplná hra, která je vedena k tomu, aby si člověk udržel nad druhým kontrolu a moc. Taková dynamika není bezpečná, není zdravá a rozhodně to není zamilování se, láska či že tomu člověku na Vás záleží. Tohle není to i po čem touží lidské srdce.

Láska, zamilovaní se či alespoň když člověku na druhém záleží nic neskrývá, neklame, drží slovo a neutíká v okamžicích, kdy je potřeba blízkost či podpory.

Mnoho lidí se v takových situacích cítí zmatených, protože na jedné straně zažili možná krásné chvíle, dostali slova podpory nebo sliby, souhlas s něčím a na druhé straně stojí tváří v tvář tichu, ignoraci a odmítání. Tato rozporuplnost vytváří v člověku bolest a vnitřní konflikt, ale právě ten je klíčovým ukazatelem, že nejde o čistý projev lásky, zamilovanosti či že tomu člověku na Vás záleží a nýbrž o hru, která má víc společného s potřebami ega, manipulací i než s otevřeným srdcem. Láska netestuje druhého tak, že mu záměrně ubírá to, co mu předtím darovala.

Proto je třeba vnímat, že skutečná láska, zamilování se či že jinému člověku na Vás alespoň záleží, tak se pozná podle stability, podle souhlasu mezi slovy a činy, podle toho, že se v její přítomnosti člověk cítí bezpečně, viděn a podporován i když i to může některý člověk fiktivně navodit, když se nacházíte v nějakém náročném životním období. Pokud místo toho všeho přichází nejistota, zmatek, zklamání a opakovaná bolest ze zmizení a odmítání, pak je to jasný signál, že nejde o lásku, zamilovanost a ani o to, že tomu člověku na Vás záleží, ale o hru, která si jen oblékla tyto šaty. A přestože může být těžké si to přiznat, právě toto rozpoznání dává člověku sílu vystoupit z iluze a hledat lásku tam, kde je skutečná, pravdivá a čistá..💌💕😘🌞🫂

Autor článku: Kristýna Brejchová 2025