19.prosinec 2024

Když přichází čistá láska, tak tento typ lásky přichází v době, kdy to nejméně čekáme. Velmi často se s takovou láskou setkáváme, když už dávno i v něco takového přestaneme doufat. Mnohdy takový typ lásky přichází i v době, kdy se ocitáme skrze bolest, na svém vlastním dně. Kolik bolesti a utrpení sneseme a necháme si líbit, to je na každém z nás individuální. 

Láska, která je čistá, tak většinou přichází v době, kdy ji velmi často nejsme připraveni prožívat. Dost často máme z takové lásky strach, protože ji neznáme ani takový druh lásky. Do té doby velmi často prožíváme vztah, ve kterém maximálně trpíme a říká se tomu společností a kolektivem láska. V hloubce své duše a svého srdce velmi dobře víme, že to, co žijeme není láska a nikdy to láska nebyla. Mnohdy ani nechápete z jakého důvodu to vlastně vůbec žijete či musíte žít. Jindy máme pocit, protože nic jiného neznáme, že prostě se na tomto světě tohle žije a trpí, že to jsou naše osudy, které prostě musíme žít. Možná vidíme někde, že je něco jinak a krásného, šťastného atd., ale pro nás samotné, to bývá a je to nedostupné. Neumíme si představit, že takto a v takové bolestí a utrpení, které nám předkládá a dává zakusit většinou jedna osoba vedle nás a celkově od toho se nám odvíjí dál a dál i další život a opravdu si neumíme představit, že takto a s takovým člověkem, tak budeme žít celý život.

Věříme vnitřně v lásku, ale mnohdy nám je láska odpírána. Není tam vůbec nic z lásky nebo to, jak se chová a co činí láska. Vypadá to velmi často, že nejsme pro toho člověka hodnotní i když si sami můžeme vlastní hodnotu uvědomovat. Pro člověka, který nám dává kruté zkušenosti, tak jsme pouze něčím i jako kusem něčeho, co najde na ulici a je rychle nahraditelné, protože jsme pro takového člověka pouze nějakým kusem něčeho, co vidí běžně všude. Vypadá to velmi konzumní, co je schopný takový člověk i dělat, jak se chová i s tím se smíříme. Chce nám vnutit a pokouší se o to, že zapadáme do davu, že jsme nahraditelní a nejme nic originálního. Pokusí se nás úplně zadupat do země. Dostane nás i na úplné dno a tehdy přichází něco a někdo, co vůbec neznáme v tomto životě, ale uvnitř nás to rozproudí život. Jako by nás to z toho všeho oživilo. Jako by nás to znedlo. Máme opět víru a naději. Mnohdy taková zkušenost může být takzvaně světlo na konci tunelu. 

Čistá láska i nás může zachránit a to před záhubou a zničením, protože se vedle nás, pro to někdo rozhodl, protože nás tolik nenáviděl, ale hrál lásku, protože nemáme srovnání k rozpoznání. Až když srovnání máte, tak teprve chápete, co je to ostatní. Není to žádný druh ani lidské lásky, ale je to nenávist, která se rozšířeně žije lidmi a považuje se za lásku. Láska, tak ta nedokáže druhé milované osobě ublížit v takovém měřítku, co dokáže zloba a nenávist. Láska, ba naopak si neumí představit, že se stane něco špatného tomu milovanému člověku. 

Čistá láska právě přichází, když ji mnohdy neumíme ani přijmout. Čistá láska v takové době, kdy prožíváme utrpení a bolest, je pro nás léčivou esencí a vírou, naději do dalších dnů, ale máme z ní strach. Máme strach se této lásce otevřít, po zkušenostech i které máme. Tento druh lásky, se nikam nikdy nevytrácí. Zůstává a stále přetrvává. Mnohdy tuto lásku nemůžeme přijmout a žít jí, protože nám někdo vnutil, že jsme lásce nehodní, že si jí nezasloužíme. A ta druhá osoba, ke které tu lásku cítíme, tak je přece tak skvělá a úžasná. Mnohdy zvolíme i cestu samoty, bez této lásky a osoby, ale ve skrytu duše doufáme, že až na tuto lásku budeme plně připraveni, takže přijde ten správný čas i k novému setkání. Láska, je totiž velmi trpělivá. Taková láska, nám mnohdy pomáhá v dalších zkušenostech, které si vybíráme k nalezení pravdy i o nás samotných. Nemůžeme žít s naší láskou a v našem klamu, lžích o nás samotných, které nám vnutil a takzvaně nám vymyl tím vším mozek i někdo, kdo byl vedle nás. Musíme přijít na pravdu. Pravda, která nás bude i stát další životní čas, ale pravda, která za to stojí a díky pochopení této pravdy, se začneme teprve osvobozovat. 

Čistá láska nezná čas ani prostor. Je neustále i když nejsme s milovanou osobou. Nikdy z našeho srdce nezmizí. A hlavně nikdy tento druh lásky ani nemůže nikdo nahradit, protože milujeme podstatu toho člověka, jeho duši, jeho esenci a jeho vlastní energii. Je to hluboké spojení, cítíme hlubokou spřízněnost. I když se pokusíme zapomenout nebo někdo na té cestě za pravdou chce, aby naše láska byla zapomenutá, tak to není možné, protože neustále se to někde připomene. Když už nevíme ani z jakého důvodu toho člověka milujeme tak hluboce, tak se nám to plně připomene, že je to založeno na té hloubce a podstatě. Je pro nás nepředstavitelné, že by se tomu člověku něco stalo. Je pro nás nepředstavitelné i tomu člověku přát něco špatného. Hloubka této lásky, se v podstatě projevuje v každodenním životě. Když upadneme či nám někdo něco udělá, tak se uvnitř sebe vracíme k naší lásce. I když žijeme svůj život, protože hledáme pravdu, tak v podstatě žijeme uvnitř sebe s tou milovanou osobou. Je to něco, kdy nám tato láska pomáhá zvládat další zkušenosti, které nejsou zrovna úplně skvělé, protože je to hledání pravdy z naší kruté minulosti, která se začala měnit právě onou láskou. Láska, tak opravdu dokáže změnit i lidský osud či kletbu atd. 

Je to láska, která je léčivou silou, ale je to láska, která odstraňuje různé Vaše bloky a nánosy, které odstraňujete postupným způsobem, jako když loupete cibuli, dostáváte se k jádru pravdy o Vás samotných. 

Není to láska, kterou dokážete žít ihned, protože i uvnitř sebe máte vlastní konflikt, strach, obavy a celkově i to, co Vás ovládá a na co Vás před tím někdo nasměroval. 

Někdy si pomyslíte, jaký by býval mohl Váš život být, kdyby Vaše volba nebyla člověka plného zloby a nenávisti, co se schovávalo za lásku. Dokázal/a by jste volit jinak, nejspíš ne, protože pokud by tomu tak bylo, tak ta volba by přišla jiná, ale možná si uvědomujete, že ta volba byla srdcem, aby jste jednoho dne i právě došel/došla, na místo i na kterém by jste jinak vůbec nebyl/a. Mělo to svůj vlastní význam a skrze velkou bolest a utrpení jste dostal/a ten Dar milovat. Cítit lásku. Lásku, kterou jste vždy hledal/a a našel/našla. Lásku, která má jistou historii, kde mohla být přehnutá smrtí nebo si to jen někdo myslel, že tuto lásku přetne smrtí. I tento strach, tak drží ty lidské bytosti od sebe, co když o sebe zase přijdou. Jenže dnes ví, že jejich hlubokou lásku nepřetne nic. Jejich láska je věčná, nezná čas ani prostor. Čistě mezi nimi je. Strach se pomálu rozpouští v úrovni vědomí a pochopení. O to může být jejich láska prožívána hlouběji a v plném naplnění, protože dnes už tohle ví. Rozděloval je i strach, ale láska je silnější, než nějaký strach. A nyní se setkají i v tomto čase, v této době a na tomto místě. Již tam nedojde k žádnému zklamání, protože už jsou na této úrovni vědomí oba....🌞💕🍀😘💌🍀💕😘🌞

Autor článku: Kristýna Brejchová 2024