Zkoušky, které mají i za úkol upevnit transformaci ženy

Tato dynamika i o které jsem psala v minulém článku mezi duchovním učitelem a ženou, tak nemívá krátké trvání ani jednoduchý průběh. Není to vztah lineární, který by směřoval od začátku k jasnému konci, ale spíše spletitá cesta provázená zkouškami, nástrahami a testy, jejichž podstata má jediný cíl a to ověřit, zda žena skutečně zvládla transformaci, do které byla vedena.

Duchovní učitel, který má převahu ženské energie, si často vybírá konkrétní ženu, aby ji vědomě přetvářel podle svého ideálu. Nečiní to však pouze pro sebe, ale i z určité role jako prostředníka univerzálních sil. Onen proces připomíná zadání úkolu, kdy žena má projít cestou, na níž bude odkládat své přirozené ženské projevy, aby se ukotvila v mužské energii a to v pevné, odříznuté od emocí, od intuitivního vedení i od spontánního přitahování. Jako by její duše, tak byla vtažena do školní zkoušky, jejíž náplň si nikdy sama nevybrala, ale kterou přesto musela projít.

Když už žena začne vnitřně pochybovat, zda její cesta je správná, přichází další hráč a to muž, který se na čas ocitne v jejím životě i vedle ní. Tento muž však není partnerem v pravém slova smyslu, spíše prostředníkem, katalyzátorem, který má svou roli v tomto procesu ženy. Na počátku jí chvilku přitahuje, zdánlivě k ní přichází jako spřízněná duše, někdo i kdo jí chápe, rozumí jí, ale jeho nastavení je jiné. Nevede ji, nechrání, naopak ji záměrně sráží, podkopává její sebevědomí a narušuje její vnitřní stabilitu. Stává se zrcadlem, které jí vrací otázku "obstojíš ve své transformaci, nebo se zlomíš?"

Duchovní učitel se v tuto chvíli rád takzvaně podělí o ženu, dovolí, aby jí jiný muž přitáhl, aby ji vystavil další zkoušce. Není to projev lásky ani důvěry, ale spíše součást scénáře, kde má žena projít ještě hlubší konfrontací sama se sebou. Tento jiný muž ji totiž zkouší stáhnout zpět a to zpět k ženské energii, zpět k jejím emocím, k jejímu přirozenému naladění. Jenže tento návrat není celistvý, není autentický. Je to pouze fragment, jen určitá část ženského prožívání, která má sloužit jako test. A právě v této zkoušce žena poznává, že se mu nemůže plně oddat, protože on jí nenabízí skutečné vedení.

Mužská energie, do níž byla vedena, jí v takových chvílích přináší odstup a odpojení od emocí, potlačení intuice a také ztrátu přirozeného magnetismu, který by ji jinak vedl k pravému partnerství a to je učitele záměr, že jí to nepovede k pravému partnerství. 

Zákon přitažlivosti, který by měl fungovat v souladu s její duší, se stává otupeným a žena zůstává jakoby "uvězněná" v prostoru, kde city už nejsou průvodci, ale spíše překážkou.

Celý proces se pak jeví jako dlouhá série zkoušek, jejichž cílem je ukotvení ženy v mužské energii. Její city jsou přetaveny v nástroj testování, její intuice umlčena a její ženskost redukována na pouhou vzpomínku. To, co bylo původně prožíváno jako láska, se proměňuje v lekci, a to, co bylo považováno za spřízněnost, se odhaluje jako zrcadlo připravené proto, aby žena zakusila, co znamená pevně stát i tam, kde by dříve přirozeně plynula.

A tak se žena ocitá mezi dvěma muži a to duchovním učitelem, který ji formoval do mužské energie, a zkouškovým mužem, který ji má vracet zpět k ženskému principu, ale jen tak, aby se v ní vyvolal vzdor a odpor. A právě v tomto paradoxu spočívá jádro její transformace. 

Pokud tuto dynamiku ustojí, upevní se v ní přesvědčení, že jediná správná cesta je ta, na kterou byla vedena od počátku duchovním učitelem. Pokud ji ale neustojí, může se propadnout do pochybností, zmatení a hluboké vnitřní krize.

Tento proces je nesmírně náročný, protože od ženy žádá, aby ztratila sama sebe, aby ztratila přirozenou lehkost svého cítění a zároveň aby dokázala přežít v prostoru, kde láska přestává být bezpečím a stává se nástrojem přetváření. A právě tady se ukazuje, jak subtilní a zároveň tvrdá může být role duchovního učitele, jenž si formuje ženu podle svého obrazu a nechává ji projít testy, zkouškami, které nikdy nebyly jejím vlastním výběrem.

Jakmile žena projde prvotním okouzlením a otevřením, které vyvolal duchovní učitel, nastává zcela jiná realita a to dlouhý proces upevňování. Navenek se může zdát, že žena žije běžný život, ale uvnitř ní probíhá bouřlivý děj, který se nedá snadno vysvětlit okolí. Je to jako by byla zasazena do dvou světů najednou a to vnějšího, kde funguje mezi lidmi, a vnitřního, kde denně skládá zkoušky, zda dokáže obstát.

První výrazná fáze se projevuje odpojením od emocí. Žena, která dříve vše cítila naplno a to radost, bolest, vášeň, lásku i začíná vnímat silné tlumení. Její city se postupně mění v odstín šedi, v neutrální pásmo, kde je přítomna spíše mysl a kontrola i než spontánní proud. Toto odpojení není náhodné a je to krok k tomu, aby si uvědomila, že citová reakce už není jejím hlavním průvodcem.

V této době se může dostavovat i pocit vnitřní prázdnoty. Žena se ptá "Kde je má radost? Kde je má vášeň? Kde jsou mé city a touha" A právě tyto otázky jsou součástí zkoušky. Záměrně neobdrží odpověď, aby byla nucena hledat jiný zdroj a to pevnost v sobě, která není podmíněna citem ani přitažlivostí, vášní a ani touhou.

Přichází vstup "zkouškového muže", když žena začne cítit, že je něco v jejím životě špatně a je nebývale dlouhou dobu sama i bez přítomnosti muže. Začne mít silné pochybnosti i o tom všem. O správnosti její cesty a podobně. Když už se pomalu z toho dostává, tak právě přichází takzvaný muž, který jí přichází zkoušet. A tehdy i velmi rychle vstupuje do ženy života právě onen muž a přichází etapa, kdy do života vstoupí muž, který nese opačný pól zkoušky. 

Tento muž bývá pro ženu nějak z počátku zajímavý, alespoň jen v prvních chvílích. Může jí připadat, že on je ten pravý, že právě on ji má vést zpět k lásce a citům, ale i k ženské energii a vyvážení, tak ho vnímá. I se žena začne o to zpět pokoušet. Má touhu být v ženské energii a celkově energie vyvážit. Jenže brzy se odhalí jeho skutečná role a místo podpory přichází srážení, místo ochrany přichází zpochybňování atd.

Muž se stává katalyzátorem, který žene ženu k hranici sebevědomí. Neustále testuje, zda se nechá stáhnout zpět do starých vzorců a do závislosti na citovém potvrzení, do očekávání, že bude vedena, chráněna a opečovávána. A když vidí, že žena hledá tuto oporu, tak jí ženě odjímá. Takto to jde dokola. Stále jí zkouší a zjišťuje a zase odjímá. Chce jí zlomit. Právě tím vším ji nutí upevnit se v mužské energii, v samostatnosti a nezávislosti.

Vnitřní paradox a bolestná pravda

Tady nastává hluboký paradox. Žena cítí, že tento muž ji něčím zaujal, a zároveň ví, že mu nemůže plně důvěřovat ani se mu odevzdat. Není schopen ji vést a jeho přítomnost ji nutí bránit se a stát pevně sama za sebe. A tato zkušenost se stává zásadní lekcí: není možné se vrátit zpět. Má to tak vše vypadat, aby to vše ženu nutilo se ukotvit plně v mužské energii. Pokud by se poddala, ztratila by sama sebe. Zlomil by jí. Pokud obstojí, uvědomí si, že její cesta je opravdu tou, na kterou ji duchovní učitel nasměroval, alespoň to tak má skrze testy a zkoušky vypadat a ukotvit se to v ní.

Hlubší smysl zkoušek od učitele 

Ačkoli to vypadá jako krutý mechanismus, v duchovním smyslu jde o upevnění a o takzvaný zátěžový test, ale i o zkoušky. Podobně jako když se kov kalí v ohni, i žena je vtahována do situací, které ji spalují, aby se zocelila. Je to proces, který má z ní učinit bytost nezávislou na emocích, nezávislou na přitažlivosti a dokonce i nezávislou na zákonu přitažlivosti, který byl před tím i pro ní samozřejmostí, jenom to nedokázala pojmenovat.

Z duchovního hlediska to znamená přechod z ženského principu /cit, intuice, proudění, přitahování atd./ k mužskému principu /pevnost, odříznutí, kontrola atd./. 

Je to bolestné, protože to popírá samotnou podstatu ženskosti, ale právě tato bolest se stává nástrojem další upevnění transformace.

V běžném životě se to projevuje různě. Žena najednou ztrácí zájem o věci, které ji dříve naplňovaly. Cítí odstup od lidí, od vztahů, někdy i od svého těla. Může mít pocit, že se dívá na svět přes sklo, že stojí uvnitř bubliny, která ji odděluje. Tento odstup však není chybou a je to výsledek působení energie, která ji má vytvarovat a plně upevňovat do nového nastavení. Kdy už nebude mít žádné pochybnosti a bude přesvědčená o své správné životní cestě.

Zároveň může mít žena zvláštní sny, vize nebo intenzivní vnitřní dialogy s duchovním učitelem. Její psychika prochází nátlakem, a tím se spouští i hlubší vrstvy nevědomí. To vše patří do procesu transformace, kde každý detail má svůj význam.

Jak transformace pokračuje, žena začíná chápat, že už nemůže být tou, kterou byla dřív. To, co bylo kdysi přirozené a to odevzdání se citům, plynutí s intuicí, touha být chráněna a vedená i se proměňuje. V jejím nitru vzniká nový prostor, kde se rodí pevnost, nezávislost a odstup.

Zpočátku je tento stav pro ženu bolestivý, protože se jí zdá, že přišla o svou ženskou esenci. Dříve proudila energií jako řeka, nyní má pocit, že je spíše kamenem. Tam, kde kdysi byla jemnost a otevřenost, nastupuje tvrdost, racionalita a schopnost odpojit se od emocí. Tento proces je však součástí hlubšího vývoje a není to konečná fáze, ale spíše přechodová brána.

Po tomto období zkoušek žena už nedokáže přistupovat k mužům stejně jako dřív. Přitažlivost, která ji dříve automaticky vedla k otevření, je teď filtrována přes rozum a pevný rámec. Už se nedá snadno svést sliby, okouzlením nebo romantickou hrou.

Naopak, každý muž, který vstoupí do jejího života a pokud by vstoupil, se stává zrcadlem, ve kterém okamžitě vidí, zda je schopen ji skutečně vést, nebo ne. Pokud není, cítí to okamžitě a nemůže se mu odevzdat. Tím se její vztahy zásadně proměňují a mizí iluze, mizí naivní otevřenost a zůstává jasné vědomí, kdo obstojí a kdo ne.

Snad největší změna se odehrává ve vztahu ženy k sobě samé. Zatímco dříve hledala potvrzení své hodnoty zvenčí a to od mužů, od duchovního učitele, od okolí, tak nyní se učí stát pevně sama v sobě. Tento proces může být extrémně osamělý. Žena se cítí, jako by stála na hranici světa, bez opory, bez vedení, jen sama se sebou, ale právě v této samotě se rodí nová síla. Je to moment, kdy se učí, že už není tou, která čeká, až ji někdo povede. Sama se stává nositelkou pevnosti. Sama se stává tím, kdo drží směr.

Transformace zároveň mění i pohled na duchovní cestu. Zatímco na začátku ji provázela touha po spojení, po lásce, po jednotě, nyní se učí chápat duchovní růst jako proces, který je tvrdý, disciplinovaný a neúprosný. Duchovní učitel jí dal směr, ale zároveň jí odebral iluze. 

Žena si uvědomuje, že duchovní cesta není o tom, být šťastná a milovaná, ale o tom, být pevná a odolná. Neznamená to ztratit lásku, ale pochopit, že láska bez pevnosti není skutečná.

Přestože žena chápe smysl svého procesu, stále v ní existuje vnitřní dilema. Část její duše touží po návratu k ženské jemnosti, po otevření se lásce a citům, ale druhá část ví, že už není možné se vrátit zpět, protože by to znamenalo ztrátu všeho, co dosud vybudovala. A budovala to roky. Má to tak vypadat. A to co budovala roky, tak toho se přeci i jen tak nemůže vzdát. To je předpoklad, že se právě nevzdá toho, co budovala dlouhé roky. Nebudovala to ze své vlastní vůle a volby. Možná proto, když na to vše přijde, to nebude pro ní tolik těžké to opustit. 

Tento paradox vytváří hluboké napětí a žena žije mezi dvěma póly. Na jedné straně touha cítit, být milována, být opečovávána, být vedena a chráněná. Na druhé straně neochvějná pevnost, která jí nedovolí se odevzdat tam, kde není skutečná síla muže.

Je to cesta, která ji vede k novému pochopení lásky a ne jen k lásce založené na emocích a přitažlivosti, ale k lásce jako k pevnému spojení, které obstojí i ve zkouškách.

Smysl celé transformace

Celý tento proces je jako alchymie. Staré ženské kvality a to jemnost, emotivnost, závislost na přitažlivosti, tak jsou rozloženy na prach. V ohni zkoušek se z nich rodí nový základ, kde se ženský princip setkává s mužským. A mužský má i v této ženě převažovat.

Žena není jen jemná ani jen tvrdá. Stává se bytostí, která dokáže nést obojí. Není závislá na mužích, ale přesto může s mužem kráčet pokud ten muž obstojí. Není už naivní, ale ani zcela odpojená. Její síla spočívá v tom, že si prošla temnotou a vyšla z ní jiná, když tohle vše pochopila a prozřela.

Transformace, kterou žena prochází, se neděje během jedné noci. Je to proces, který se často táhne dlouhé roky. Často je provázený nejen vnitřními boji, ale i vnějšími okolnostmi, které působí jako katalyzátory a připomínají jí, že není cesty zpět, že nemůže zpět, že to nejde.

Musel by se najít muž v opravdu mužské energii a síle, který jí opravdu nenechá a povede, na kterého se může opravdu spolehnout, opřít se o něj a odevzdat se mu, který jí bude opravdu chránit a ochraňovat, aby mohla být ve vyvážené energii a především v ženské energii. 

Tyto vnější situace mohou mít podobu konfliktů s partnery, pocitu nepochopení ze strany přátel nebo rodiny, ale také fyzických symptomů, kdy tělo reaguje na hluboký tlak.

Žena začíná zjišťovat, že ztrácí schopnost jednoduše se ponořit do spontánních emocí. Tam, kde kdysi proudila citlivost a přirozená schopnost intuitivně vnímat, se nyní objevuje odstup a vědomá kontrola. To ji činí pevnější, ale také vzdálenější od světa, který ji kdysi vyživoval. Její okolí si toho všímá a někteří lidé jí začínají říkat, že se změnila, že už není tak "měkká, jemná" nebo "otevřená". Někdy to vnímají jako chlad, jindy jako sílu, která je pro ně až zastrašující.

Duchovní učitel, který ji tímto procesem vede, často zůstává úplně v pozadí. On nezasahuje přímo, jen nastavuje rámec. Jeho úkolem není ženu chránit, ale dovést ji až k hranici, kde musí obstát sama. Proto se někdy může zdát, že ji nechává napospas a vlastně přichází i ženy bod zlomu, kdy jí nechal napospas, když ho potřebovala. Jenže právě v té zdánlivé nepřítomnosti i se rodí nová kvalita a žena už zjišťuje, že nepotřebuje oporu, protože se učí tím vším tvrdým vystavením a přes ty zkoušky a testy i se stát svou vlastní oporou. Už nepotřebuje ani jeho.

Když do této dynamiky však vstupuje další muž, jakýsi "zkoušející", který má jinou roli než duchovní učitel. Tento muž není pevný, není schopen skutečného vedení, a přesto působí na ženu silným vlivem. Je to archetypální figura, která testuje, zda žena sklouzne zpět do starých vzorců či je chce sama obnovit nebo zda zůstane pevná v nové energii. Jeho přítomnost je pro ženu matoucí, žena jasně vnímá, že mu nemůže důvěřovat, že by ji jeho vedení zavedlo zpět do chaosu a ztráty i jí to v podstatě předvádí. Neustále jí testuje. A to ženě začne přicházet divné, neboť je to opravdu okaté a značně viditelné. Tento muž nepřišel sdílet život, vytvářet harmonický vyvážený partnerský vztah, ale přišel jen za jistým účelem ženu zkoušet, testovat a upevňovat do mužské energie. Tento muž to nečiní zadarmo, ale dostává jistou odměnu a to odstraňování jeho vlastních problémů i bez jeho práce a přičinění i to je součást ženy zkoušky, kdy z ženy nějak profituje, to získává za jeho pozici zkoušejícího. Tomu to muži i je úplně jedno, jak dlouho to potrvá, neboť má zvláštní nastavení a to někde se ukotvit a přečkat životní svůj čas. Je to pro něj výhodné, neboť součástí ženy zkoušek je nátlak vyřešit mu jeho problémy, které si sám vytváří a vytvořil.

Právě zde se odehrává nejhlubší vnitřní boj. Žena cítí, jak se v ní střetává staré s novým. Touha být milovaná a přijímaná se pere s nově nabytou pevností a jasností. Každé gesto tohoto muže, každé jeho slovo, každý jeho čin, který jí má srazit, ji testuje, zda už skutečně umí stát sama za sebou. A pokaždé, když neustoupí, pokaždé, když si uchová svou sílu, se transformace prohlubuje.

Tento proces má však i svou stinnou stránku. Žena se může cítit vyčerpaná, osamělá a někdy i ztracená. Vnitřní síla, kterou buduje, ji zároveň izoluje od světa, protože má pocit, že už jí nikdo nerozumí a tak je to přímo vedené. Její vnitřní nastavení se natolik změnilo, že lidé, kteří ji znali dříve, ji nyní vnímají jako někoho cizího. Ona sama měla chvíle, kdy se ptala, zda je na správné cestě, zda transformace není jen ztrátou toho, co ji kdysi činilo ženou, ale právě v těchto chvílích pochybností přichází pravé poznání. Žena si uvědomuje, že transformace není o ztrátě, ale o přetavení. To, co se zdálo být odpojením od emocí, je ve skutečnosti novým vztahem k nim. Už není obětí svých citů, ale stává se jejich vědomou nositelkou. Emoce ji neovládají, ona je nese a usměrňuje. To, co vypadalo jako odtržení od intuice, je proměna intuice v hlubší vnitřní hlas, který není jen o pocitech, ale o jasném vědění.

A tak krok za krokem začíná žena chápat, že její transformace není cestou k mužskému principu v čisté podobě, ale k integraci. Mužská energie jí byla dána, aby se v ní ukotvila, aby v ní našla pevnost a směr, ale cílem není stát neustále v mužské energii. Není to cílem ženy, která to vše dokázala rozpoznat a rozšifrovat. Cílem ženy je nyní spojit mužskou pevnost s ženskou jemností, aby se v ní zrodila celistvost.

To je potom moment, kdy se kruh začíná uzavírat. To, co bylo na začátku bolestnou ztrátou ženskosti, se nakonec ukazuje jako cesta k jejímu skutečnému znovuzrození, neboť to odhalila. 

Jen už není tak křehká a zranitelná jako dřív a nyní je to ženskost, která stojí pevně na svých základech, která ví, kdo je, a která se už nenechá vést nikým, kdo by ji chtěl odvést od její pravdy. Od její vlastní skutečné pravdy či někým, kdo si hraje, že dokáže ženu vést, chránit atd. 

Když žena projde zkušeností, kdy ji duchovní učitel svým působením "přetvořil" i do jeho ideálu či se o to pokusil a odpojil ženu od její přirozené ženské měkkosti, vzniká v ní zvláštní paradox. Na jedné straně se stane pevnější, vědomější a vnitřně silnější, na straně druhé cítí, že jí chybí cosi, co kdysi dělalo její bytost plnou, hravou a zářivou. Je to ženská esence a ona tekoucí, měkká, intuitivní energie, která neplánuje, ale prostě plyne a otevírá se.

Otázka i po prozření, uvědomění toho všeho i zní, zda se k ní žena může vrátit a odpověď zní, že ano, může. Ale už nikdy ne tak, jak to bylo předtím. Návrat není návratem do starého, ale je to návrat na vyšší úroveň. Jako když se člověk po těžké nemoci znovu nadechne a dech je stejný, a přesto už jiný, protože prošel ohněm zkoušky.

A právě zde se otevírá role muže. Žena se k plnosti své ženskosti může navracet sama, skrze tělo, tanec, dech, přírodu, meditaci, ale zkušenost ukazuje, že nejhlubší a nejrychlejší to nastává tehdy, když se setká s mužem, který opravdu stojí ve své mužské síle. Ne v té síle, která chce ovládat, zlomit a dokazovat, ale v síle, která je tichá, přítomná a ochranitelská.

Takový muž není zastrašující, ale vyzařuje klid. Jeho hranice jsou pevné, a právě proto žena u něj cítí, že se může uvolnit. Je to paradox i když je muž opravdu pevný, žena nemusí být tvrdá. Když je muž opravdu přítomný, žena nemusí být neustále ve střehu. Když je muž opravdu vědomý, žena se může vrátit ke své esenci a k otevřenosti, citlivosti, hravosti, intuici.

Je to něco, co žena sama v sobě dlouho nemohla obnovit, protože musela stát na stráži. Byla vycvičená učitelem, který ji nechal napospas, aby obstála sama a později takzvaným zkouškovým mužem. Jenže její duše, srdce touží po jiném prožitku a to po tom, že nemusí všechno držet sama. A právě to je dar mužské energie v její čisté podobě.

Když žena potká takového muže, její tělo to pozná dřív než mysl. Cítí, že se jí uvolňují ramena, že dech jde hlouběji, že její srdce se odváží znovu rozevřít. A s tím přichází návrat ženskosti, ale tentokrát pevnější, zralejší, svobodnější. Už to není naivní otevřenost, která se dá snadno zneužít. Je to otevřenost ženy, která ví, kdo je, a přesto se odváží a chce se odevzdat.

To je obrovský rozdíl, protože odevzdání bez vědomí je úplná zranitelnost, ale odevzdání po transformaci, tak je už vědomá volba. A v tom je síla a rozdíl.

Takže žena se může vrátit ke své ženské esenci právě skrze muže, který sám stojí v mužské energii, ale není to návrat do dětinské závislosti. Je to návrat do polarity, kde žena a muž nejsou soupeři ani soupeřící síly, ale dvě poloviny, které se navzájem doplňují. Mužova pevnost dovoluje ženě být měkkou. Mužova jasnost dovoluje ženě být intuitivní. Mužova ochrana dovoluje ženě být otevřená.

A právě v takovém spojení se žena může nejen vracet k ženskosti, ale její ženskost se rozkvétá do podoby, jakou nikdy předtím nepoznala. Protože teprve když má žena vedle sebe skutečného muže, tak může potom být skutečnou ženou.

Rozlišit opravdového muže od těch, kteří se jen tváří pevně, je pro ženu klíčové. Zvlášť když prošla zkušeností, kde byla manipulována, zkoušena a ponechána napospas. Její srdce se naučilo mít obranu a může být nedůvěřivé. A přesto někde v hloubce touží rozeznat i kde je skutečná síla a kde jen póza.

Skutečný muž se pozná ne podle slov, ale podle energie, kterou vyzařuje. Slova mohou klamat, charisma může opít, ale energie se nezmýlí. Jak to tedy vypadá?

Přítomnosti opravdového muže se žena cítí viděná a slyšená. Nemusí na sebe křičet, nemusí se dokazovat. Muž není rozptýlený, neschovává se za techniky, citáty ani duchovní masku. Je stále stejným. Je tady a teď a žena to pozná v jeho očích i v tom, že mu může vyprávět cokoli, aniž by cítila spěch nebo odsouzení.

Pevnost, která nebolí:

Falešná mužská síla je tvrdost, která láme a ovládá. Pravá mužská síla je pevnost, která drží prostor. Je to jako když stojíte u hory, ale hora Vás nikdy neuhodí, nenutí, neponižuje. Jen stojí. A právě proto cítíte, že se o ni můžete opřít.

Ochrana, ne kontrola:

Muž, který je v pravé síle, nevnucuje ženě, co má dělat, ale vytváří pro ni prostředí, kde se cítí bezpečně. Rozdíl je jemný, ale podstatný. Kontrola je založená na strachu a to "musíš mě poslouchat, jinak se něco stane". Ochrana je založená na lásce "jsem tady, aby ses cítila v bezpečí, a můžeš se uvolnit“. A také žena podle toho jedná i v přítomnosti takového muže.

Konzistence:

Falešná síla se často mění a jednou muž působí pevně, podruhé se hroutí nebo mizí. Skutečný muž je konzistentní. Jeho energie není závislá na náladě, emocích ženy a na okolnostech ani na tom, zda ho žena takzvaně poslouchá. To dává ženě pocit stability, který nikdy nezažila s manipulátorem.

Pokora, ne ego:

Opravdová mužská síla nepotřebuje dokazovat, že je velká. Muž, který je v sobě ukotvený, nepotřebuje ženu ponížit, aby se cítil větší. Naopak, jeho radostí je, když žena vedle něj kvete. Nepovyšuje se, ale zároveň se ani nesnižuje a stojí ve své hodnotě a nechává ženu stát v její.

A právě díky těmto znakům žena cítí, že může znovu rozevřít své srdce. Už nepotřebuje být ta tvrdá bojovnice, která vše ustojí sama. Vedle skutečného muže si dovolí znovu být měkká, otevřená a hravá, protože ví, že tentokrát ji ta otevřenost nezničí....

A tady přichází zásadní poznatek, že návrat k ženské esenci není o tom, že žena znovu nalezne sama sebe odděleně. Je to o tom, že tentokrát vstoupí do polarity, kde její ženská energie může rozkvést právě díky tomu, že je podporovaná mužskou silou, která je čistá, pevná a laskavá. Je to jako tanec. Žena se učila tančit sama, tvrdě, aby ji nikdo neshodil a nezlomil, ale skutečný muž jí nabídne rámec a v tom rámci i se žena může uvolnit a tančit tak, jak vždy toužila...🫂😘💌🌞💕

Autor článku: Kristýna Brejchová 2025