Stromek, který čekal na mou duši
Kdysi dávno, v době, kdy jsem ještě věřila, že štěstí přichází zvenčí, jsem měla jedno přání. Nebylo nijak velké, nijak náročné, a přesto se zdálo být těžší než všechny sny světa. Chtěla jsem, aby se jednou, těsně před Vánoci, můj partner a já vydali spolu pro živý vánoční stromek. Chtěla jsem stát v zimním dni, s vůní jehličí a horkého dechu, když se vybírá ten pravý, velký stromek, který bude zdobit náš domov. Ten, pod který schováme sny, přání, i obyčejné radosti. Vždycky jsem si to představovala, jak ho spolu vybíráme, jak se smějeme, jak cítíme radost a pocity štěstí, že jsme spolu a vytvoříme své vlastní úplně obyčejné zážitky, ale i jak cítím tu prostou, opravdovou blízkost. A možná jsem tehdy netušila, že to, co chci, není o stromku, ale o životním sdílení. O tom, že vedle mě někdo opravdu je.
Když přišel jistý den, kdy jsem viděla, že se opět nechávám stáhnout, byl zároveň dnem probuzení. Rozhodla jsem se, že se nevrátím zpět, že si svůj život zasadím vlastní rukou, a že to, co je skutečné, tak pro mě příjde samo, a ne přes cizí vůli.
Nakonec jsem byla donucená koupit umělý stromek. Symbol mé rezignace. Umělý, bez vůně, bez života a i přesně takový, jaký byl náš vztah. Postavila jsem ho sama, ozdobila ho či děti a i když se blyštil a zářil, cítila jsem prázdno. Byl to obraz všeho, co jsem v sobě tehdy ještě neuměla změnit. Chtěla jsem opravdovost, ale žila jsem v umělé realitě, kterou jsem se bála pustit. Bála jsem se samoty, a přitom jsem byla neustále sama.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že touha po stromku byla ve skutečnosti touhou po životě. Po muži, který vedle mě bude dýchat stejně, který se se mnou bude smát i mlčet. Který se nebude bát položit kořeny vedle těch mých, tak jako se strom opírá a pevně ukotvuje v zemi. Ale aby se to mohlo stát, musela jsem nejprve já sama zasadit svůj vnitřní strom. Ten, který nikdo jiný nevykope, nezalije, ani už nikdy nepřesadí.
Začala jsem od maličkostí. Učila jsem se ráno vstát a děkovat, že vůbec dýchám a můžu prožít další den. Učila jsem se dívat do zrcadla bez odsudků. Přestala jsem hledat lásku v očích druhých a začala ji hledat ve svém srdci. Uvědomila jsem si, že po celá léta jsem toužila po sdílení, ale zapomínala sdílet sama se sebou. Být si oporou, partnerkou, přítelkyní. A tehdy se něco změnilo. Když jsem poprvé cítila klid v samotě, věděla jsem, že se tenkrát něco mění.
A pak přišel okamžik, který mi poprvé dal pocit moci nad vlastním životem. A tak tenkrát jednoho prosincového dne jsem se rozhodla. Půjdu si koupit stromek. Sama. Ne proto, že bych tenkrát neměla s kým, ale proto, že už jsem nechtěla čekat, až někdo jiný splní můj sen. Byl mrazivý den, sníh křupal pod nohama a já cítila v srdci zvláštní teplo. Mezi desítkami stromků jsem našla ten svůj. Ten muž, který stromky prodával mi říkal, že když mu zůstanou, tak je dává do ZOO v Praze. Věděla jsem, že nakupuji od toho opravdu správného člověka, Nebyl úplně velký, tak jak jsem si přála, ale byl hustý, voňavý a se skvělou energií. Prodavač se usmál a pomohl mi ho naložit. Když jsem ho vezla domů, měla jsem pocit, že vedle mě sedí celý můj život a všechny bolesti, chyby, zklamání a všechny, že se tenkrát proměňují v tiché požehnání.
Doma jsem ho postavila. Sama. A víš co? Stál rovně, pevně a krásně. Jako by věděl, že tentokrát stojí v bytě ženy, která se už nebojí. Zdobila jsem ho pomalu, s láskou, a u každé ozdoby jsem si něco přála. Ne velké věci. Jen prosté radosti a to vnitřní klid, harmonii, teplo, úsměv, lásku. Když jsem rozsvítila světýlka, celým bytem se tenkrát rozlila vůně jehličí a tichý pocit domova. Poprvé po letech jsem tenkrát měla Vánoce, které nebyly o nikom jiném, jen o mně a o lásce, kterou jsem si dovolila tenkrát ve svém srdci cítit.
Seděla jsem tenkrát u toho stromku a v tichu slyšela, jak se ve mně uzavírá kruh. Ten sen, který kdysi vypadal jako tabu, se stal skutečností, ale ne zvenčí. Naplnila jsem ho zevnitř a sama. Stromek se stal symbolem mého návratu k sobě. Už to nebyl jen vánoční strom, byl to strom života a i mých kořenů, odvahy, růstu. A v jeho světle jsem poprvé po dlouhé době pocítila vděčnost i za toho prvního muže, který se mnou vlastně nechtěl sdílet život.
Dnes už vím, že opravdová láska nepřichází tehdy, když ji hledáme, ale když jsme na ni připraveni. Když naše srdce stojí rovně, jako ten strom, ale je i pevné a otevřené. Když už nečekáme, že nás někdo zachrání, ale sami se staneme světlem. A možná právě tehdy, když už nepotřebujeme, aby někdo druhý šel s námi koupit stromek, přijde někdo, kdo půjde, ale ne proto, že musí, ale proto, že chce.
Každé Vánoce od té doby vnímám jinak. Už nepotřebuji dokonalý obraz rodiny, partnera, rituálů, tradic atd. Potřebuji jen cítit, že jsem v souladu se sebou.
Když přišel jistý den, kdy jsem si všechno opět uvědomila, tak jsem seděla u toho umělého stromku a dovolila si cítit vztek, smutek i zklamání, ale zároveň jsem cítila tichou sílu, která mi šeptala, že tohle je konec. Od teď stojíš sama, ale rovně a silná. Stromek byl stále umělý, ale jeho přítomnost mi připomněla, že volba je vždy jen moje. A já se rozhodla, že příště budu stát sama, ale naprosto pravdivě vůči sobě.
Od té doby už se nikdy nestalo, že bych svůj život nechala ovládat někoho jiného. Můj život, je prostě můj.
Možná někde existuje muž, který si také přeje koupit stromek s někým, kdo cítí to samé. Možná se naše cesty jednou protnou, ale už to není očekávání, je to otevřenost. Život mi ukázal, že sny, které se zdály malé, jsou často ty, které nás dovedou k největší pravdě o sobě. Stromek, který jsem kdysi chtěla koupit s partnerem, se stal stromem mé svobody.
Pamatuj, že tvůj život patří jen tobě. Každý stromek, který zasadíš, každý krok, který uděláš, každý sen, který si dovolíš mít, je tvá volba. Nikdo nemůže ovládat tvé srdce, pokud mu to nedovolíš. Nikdo ti nemůže brát tvé sny a přání, pokud jim to nedovolíš.
I když část minulosti zůstává i jako můj umělý stromek, tak tě nemusí svazovat. Může se stát připomínkou, že jsi přežila, že jsi silná a že máš sílu rozhodovat o svém životě.
Každý den máš možnost volit. Volit opravdovost, radost, lásku a svobodu. Volit sebe. Volit své sny. Nenech minulost diktovat tvou přítomnost. I malý krok směrem k tomu, po čem toužíš, je vítězství.
Tvůj život může být přesně takový, jaký si ho dovolíš prožít. A když někdy pocítíš pochybnosti nebo strach, vzpomeň si na svůj pomyslný stromek a věz, že když stojíš pevně ve své síle, všechno, co si přeješ, tak nakonec přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat