Když mužský cit, touhu, vášeň i zastíní jeho hrdost

Hrdost je v mužském světě jedním z nejsilnějších motorů, ale zároveň i brzdou, která dokáže zadržet proud citů, lásky i touhy. Kolikrát se stane, že hádka, konflikt nebo jen malé nedorozumění způsobí v muži hluboký vnitřní zlom. Možná to byla jen věta pronesená v afektu, gesto, které si vyložil jinak, nebo prostě moment, kdy se necítil dostatečně respektovaný. A přestože láska v něm zůstává, jeho hrdost mu nedovolí udělat krok k usmíření. Stojí jako neviditelná zeď mezi ním a ženou, kterou miluje, a přitom po ní ve skrytu duše a srdce touží víc, než by byl ochoten přiznat.

Mužské ego je složitý mechanismus, který se formuje už v dětství. Chlapec, který slyšel od otce či matky "nebreč, musíš být silný", "jsi přece chlap, né", se naučil své city skrývat a slabost vnímat jako něco nepatřičného, co chlapům, mužům přece nenáleží, co se nemá dělat a možná ani nesmí. Když pak v dospělosti přijde okamžik zranění, muž instinktivně reaguje uzavřením. Namísto abychom viděli jeho vnitřní bolest, projeví se tvrdostí, odstupem nebo mlčením. Žena pak může mít pocit, že mu na ní nezáleží, že vše ukončil nebo že je jeho láska slabá nebo že tam ani žádná nebyla. Ve skutečnosti ale uvnitř bojuje sám se sebou a s tou částí, která touží po blízkosti, a tou, která mu zakazuje ustoupit právě od jeho hrdosti.

Hrdost je totiž úzce spjatá s mužovou identitou. Přiznat chybu nebo vrátit se k ženě po konfliktu může v jeho vnitřním světě znamenat, že ztrácí tvář, že se podřizuje. Často to nemá nic společného s realitou, ale s jeho vlastními ranami, které má a nosí uvnitř. Tam, kde cítí ohrožení, se spustí obranný mechanismus a to stáhnout se, uzavřít a čekat. Jenže v tichu se ozývá muže prázdnota, která mu připomíná, že žena, ke které něco cítí, mu chybí.

Tato dynamika je plná paradoxů. Muž si přeje, aby žena udělala první krok, ale zároveň touží po tom, aby jeho hrdost zůstala nedotčena. Žena zase cítí bolest z jeho vzdálenosti, nerozumí, proč najednou stojí mezi nimi bariéra, když ještě včera bylo vše pořádku a živé. Zranění se prohlubuje na obou stranách a to tím, že muž se drží zpět, žena se cítí odmítnutá a nechápe to. A oba nějak čekají, až ten druhý prolomí ticho a i když ho jeden proklamuje, tak druhý velmi často mlčí.

Pravda je, že pod maskou hrdosti se skrývá touha po lásce, uznání a přijetí. Muž, který se zasekl v egu, často ve svém nitru nese malého chlapce, který potřebuje slyšet, že je dost dobrý, že jeho city, pocity nejsou slabost, ale síla. Když se toto porozumění neodehraje, může zůstat v kruhu mlčení a vzdoru velmi dlouho. Jeho mysl se bude bránit, ale srdce bude dál hledat ženu, která mu schází.

Je důležité pochopit, že i když muž mlčí, neznamená to, že necítí. Naopak, mlčení bývá pro něj způsobem, jak chránit svou křehkost, zranitelnost. Za maskou chladného postoje se často ukrývá hluboká láska a touha po návratu. Je to tichý vnitřní boj mezi egem a cítěním, ale i touhou.

Když se muž nechá unést hrdostí, může to být i zkouška toho všeho. Zda žena vydrží, zda pochopí, že jeho odtažitost není nezájem, ale obranný štít, obranný mechanismus, kterým muž disponuje. Je jasné, že s takovým mužem to nebude jednoduché. Žena tohle musí pochopit, zda její cit a láska i vůči němu je natolik silná, že i přesto tohle vše i chce s tím mužem podstupovat, zda ho dokáže opravdu přijímat takového jaký je i s jeho obranným mechanismem a jeho obranným štítem. A zároveň i zkouška pro něj samotného, zda dokáže překročit svou pýchu, otevřít se a dát svému citu, touze, vášni i přednost před strachem ze zranění. Teprve v momentě, kdy si muž dovolí sundat masku, může vzniknout prostor pro skutečnou blízkost.

A tak i když se zdá, že některý muž odešel, že se drží zpět a jeho hrdost stojí mezi Vámi, je dobré vědět, že pod povrchem se stále nachází mnohdy něco, co cítil. Možná cit, který možná mlčí, ale většinou ten cit nezmizel. Jen mnohdy ten cit, vášeň a touha čeká, až bude silnější než muže hrdost, která ho teď svazuje.

Autor článku: Kristýna Brejchová 2025